S rodinami se často nasmějeme. Učíme je, jak si s problémy poradit.

Marianu Kroftovou, naši vedoucí pražské pobočky a průvodkyni v rodině, už znáte. Dnes vám blíže představí, jaké problémy pěstounské rodiny řeší, kteří další odborníci jsou jim k dispozici a v čem Mariana vidí smysl své práce.

Mariano, jakou pomoc pěstounským rodinám nabízíte?

Vzhledem k širokému záběru našich pracovnic dovedeme rodině poskytnout opravdu komplexní podporu. Rodinu známe, osobně se vídáme minimálně jednou za dva měsíce (rodina ale dále dochází i na vzdělávání do naší organizace, má možnost využívat poradenství či terapeutickou podporu, supervize).  Vycházíme tedy z aktuálních situací v rodinách a především ze znalosti jejich konkrétních potřeb. Naše pracovnice splňují přísné podmínky v oblasti splněného vysokoškolského vzdělání a i nadále mají povinnost se průběžně vzdělávat. Není výjimkou, že mají více než jednu vysokou školu, vícero výcviků, mnohaleté zkušenosti. Jsou mezi námi sociální pracovnice, které jsou zároveň i právničkami, psycholožkami, pedagožkami, finančními expertkami, terapeutkami. Kromě osobních návštěv jsme s rodinami i v telefonickém a emailovém kontaktu.

Nastávají v rodině i náročnější situace?

Já osobně se s tím v rodinách nesetkávám. Mám rodiny, které výborně spolupracují, jsou s naší organizací již delší dobu. Rodiny vědí, kdy přijdeme na návštěvu, mohou se na náš příchod připravit. Termín schůzky jim vyhovuje, samy si ho s průvodkyní nastavují. Již tím se většina konfliktů omezuje. Kolegyně, které pracují v týmu zprostředkovaných kontaktů, konflikty zažívají častěji. Jedná se například o setkání dětí v péči se členy biologické rodiny. To jsou náročnější chvíle, jedná se často o emočně vypjaté momenty a ty s sebou nesou samozřejmě stres. Naše pracovnice jsou ale na tyto situaci připravovány, školeny. Mají k dispozici systém intervizí, supervizí, odborných setkání. V našem týmu pracují rovněž psycholožky a terapeutky. Pracovnice se na ně mohou kdykoliv obrátit. Naše pracovnice se také školí v oblasti hranic, asertivity. Pracujeme s motivací pěstounských rodin. Když dojde výjimečně ke konfliktu, průvodkyně jsou cvičené v základech krizové intervence, znají postupy, které je třeba následovat.

Jaké problémy rodiny nejvíce řeší, s čím se setkáváš? A jak jim lze pomoci?

Já řeším s některými rodinami jejich často nelehkou finanční situaci. Učíme rodiny orientovat se v systému neziskových organizací (NNO), v sociálních dávkách. Rodiny propojujeme s NNO, doprovázíme je na úřady, do poraden. Našim cílem je, aby získaly nové kompetence a byly schopny problémy do budoucna řešit samy. Rodiny také v posledním roce vyhledávají více terapeutické a psychologické pomoci, opravdu jsme zaznamenaly nárůst žádostí. Na psychickém zdraví rodin se podepsala covidová pandemie, stejně jako na zbytku populace.

Tvoje práce je mnohdy psychicky náročná. Využíváš ty sama nějakou podporu, aby ses udržela v dobré psychické pohodě?

Já osobně jsem příznivec intervizí, tzv. sdílení daného případu s kolegyní či nadřízenou (všichni máme podepsaný etický kodex a mlčenlivost, jedná se o profesionální intervize striktně s pracovnicemi organizace, které ctí pravidla etiky práce s klientem). Intervize má tu výhodu, že může proběhnout ihned po tom, co nějaká náročná situace nastala. Navíc máte na druhé straně člověka, se kterým dlouhodobě spolupracujete, znáte ho, vážíte si jeho úsudku. Kolegyně jsou přímo z oboru, a tudíž se v situaci téměř okamžitě zorientují. Intervizorka vás vyslechne, podpoří, nasměruje, sdílí svůj názor na situaci, popř. navrhne způsob řešení. Někdy jen stačí, že poslouchá. Po takové intervizi se vám většinou hned uleví. Také pravidelně docházíme na supervize dle poboček, také supervize vedení a supervize týmu zprostředkovaných kontaktů. Ta podpora je v naší organizaci opravdu kvalitní.

Nosíš si práci domů?

Jsem v oboru již poměrně dlouhou dobu, práci si domů nenosím. Daří se mi dobře oddělovat pracovní život od osobního. S přibývajícím věkem, s narozením vlastních dětí se situaci trochu "zhoršuje". Vnímám, že jsem citlivější a některé případy se mne vyloženě dotýkají. To je ale přirozené a s tímto faktem otevřeně pracuji, není to tabu. Je to pro mne i znamení, že se mi daří nespadat do rutiny, formalit. Necítím se vyhořelá. Mám výhodu, že mne práce baví, vidím v ní smysl, mám pozitivní zpětné vazby od klientek a klientů, přátelé a rodina mne podporují. S rodinami zažíváme i mnoho pozitivních situací, kdy se dítě např. dostane na vysněnou školu, začne mluvit, rodina získá nějaký dar od nadace a udělá jí to nesmírnou radost. S dětmi  a jejich rodinami se i často nasmějeme. Je důležité, aby ty těžké chvíle, které někdy zažíváme, zcela nezastínily ty dojemné, veselé, úspěšné momenty.