Příběh marka: Děkuji Babi, že jsi mě zachránila

Každé dítě v náhradní rodinné péči má svůj jedinečný životní příběh. Přesto jsou osudy pěstounských dětí mnohdy v něčem podobné. V původnírodině nastal zádrhel a ony zde již dál nemohly vyrůstat. Jaké dopady může mít na dítě nešťastný start do života a nesprávný přístup dospělých během dalších let ukazuje příběh dnes už dospělého Marka. Ačkoli se celoživotně potýká s fyzickými i psychickými následky zanedbané péče v raném dětství, díky milující pěstounské rodině se dokázal postavit na vlastní nohy a začlenit se do společnosti.

Mámá mě opustila sotva po narození

Dnes osmnáctiletý́ Marek se dostal do péče své babičky, když mu bylo asi 7 týdnů.  Matka ho tenkrát pozdě večer zanechala před hospodou a opilá vyhrožovala, že mu ublíží. Marek byl celkově ve zbědovaném stavu a nemocný mononukleózou. Babička ze dne na den opustila zaměstnání, nastoupila na rodičovskou dovolenou a o Marka začala pečovat na plný úvazek.

Soud kromě svěření chlapce do pěstounské péče babičky rozhodl i o kontaktech Marka s rodiči, kteří si ho mohli brát na víkendy k sobě. Návštěvy se později ukázaly jako velmi traumatizující a negativně se podepsaly na Markově dalším vývoji. Pěstounce se jen stěží dařilo chlapce po návratu domů dávat opět „dohromady“. Dodnes chápe toto rozhodnutí soudu jako fatální.

Včasná pomoc je klíčová

Mateřskou školu Marek zvládl ještě poměrně dobře, po nástupu do 1. třídy se ale začaly objevovat první potíže. Chlapec se nedokázal soustředit, nedodělané úkoly si nosil s sebou domů. Často ho učitelé posílali za dveře. Stěžoval si na bolesti hlavy a napětí, kvůli kterému nemohl pracovat. Situace se částečně uklidnila přechodem na jinou školu, v 8. třídě však problémy se soustředěním vygradovaly. Někdy odmítal zcela pracovat a v tu chvíli záleželo hlavně na přístupu vyučujícího. Marek dostal nálepku „problémového žáka“, a ačkoli se snažil, všechno bylo špatně. Na doporučení strávil nějaký čas v SVP, což nebylo zrovna šťastným řešením pro dítě s poruchou učení, labilní povahou a psychiatrickou diagnózou. Shodou šťastných událostí se nakonec Markovi dostalo potřebné péče zaměřující se na děti s poruchami učení a 8. třídu dokončil, byť kvůli pobytům v SVP a léčebně ročník opakoval.

Poslední ročník základní školy absolvoval formou domácí výuky a stejným způsobem nyní studuje i střední školu. Nadále se potýká s komplikovaným vstupem do života, s četnými zdravotními i psychickými problémy, především úzkostí a sociální fobií. Kvůli poruše attachementu (vztahové vazby) spojené s panickými úzkostmi Marek doposud nenašel pozitivní vztah sám k sobě. V důsledku toho mívá obtíže s navazováním vztahů, ať už s kamarády nebo autoritami. Svět vnímá nepřátelsky a lidi v něm jako špatné. Pozitivní zkušenost pro něj znamená mírné povzbuzení, zato každá negativní ho tvrdě sráží na dno.

Pěstounská péče může uzdravit

Marek měl vždy silnou oporu v pěstounské rodině své babičky.  Každému se snažila trpělivě přiblížit vnukův příběh, a ne vždy se setkala s pochopením. Ve spolupráci s doprovázející organizací vytrvale usilovala o to, najít jinou, dosud neprošlapanou cestu. S odstupem času rodina hodnotí, jaké kroky pomohly ke zlepšení Markova stavu, a které naopak problémy zhoršily.  Prošli cestou plnou pokusů, omylů, ale i dobrých rozhodnutí. Po celou dobu doprovázení se pěstounská rodina i Marek dokázali radovat ze sebemenšího i většího posunu k lepšímu, ať už šlo o školu, chození Marka na brigádu nebo dlouhodobější zájem o volnočasovou aktivitu. Rodina vždy oceňovala pomoc, která přicházela zvenčí. Pěstounce působilo úlevu své problémy někomu převyprávět a podělit se o ně. Oporu našla v průvodkyni rodiny a také ve sdílecí skupině, kterou v rámci naší doprovázející organizace již několik let navštěvuje. V náročných obdobích jsme s pěstounkou byli v opravdu intenzivním osobním, telefonickém i e-mailovém kontaktu. Doprovázeli jsme ji také do školy, kde společně s vyučujícími a ředitelem školy vyjednávala plán pro Marka. Podařilo se nám zprostředkovat účinné terapie a také finanční příspěvek z Nadačního fondu, díky kterým mohl Marek navštěvovat zájmové aktivity a využívat terapeutické podpory.

Nebojte se spolehnout na doprovázející organizaci

Marek je prototypem příběhu, se kterým se u dětí v pěstounské péči setkáváme dnes a denně. Problémy jen tak samy nezmizí. Důležité je jejich včasné rozpoznání a vyhledání odborné pomoci. Babičce Marka se to povedlo. Nenechala se odradit a odbít, šla stále za svým cílem – pomoci vnukovi vést spokojenější život. Právě v těchto chvílích je na místě intenzivní spolupráce s doprovázející organizací, která pomůže pojmenovat problém a nasměrovat rodinu k potřebným krokům. Bez milujících pěstounů, jejich nezdolné vůle a ochoty dětem pomoci na cestě životem by to bylo nemožné. Děkujeme vám za to, že jste!

Příběh je skutečný, jména byla z důvodu zachování anonymity našich klientů pozměněna. Za příběh z praxe děkujeme naší kolegyni z plzeňské pobočky Rozum a Cit Janě Neubauerové.