„Je povzbuzující vidět, když se pěstounským rodinám daří věci zlepšovat“

Dnes přinášíme rozhovor s Janou Neubauerovou, která je průvodkyní pěstounských rodin v Plzni. Aktuálně spolupracuje s 16 rodinami.

Jano, jak často se s rodinami setkáváš?

Zákonnou povinností je navštívit rodinu nejpozději jednou za dva měsíce, většinou tedy návštěvy probíhají v tomto intervalu. Ve chvíli, kdy nastane v rodině například krizová situace, intenzita kontaktu se zvyšuje podle potřeby rodiny. Hlavním cílem je podporovat rodiny v různých oblastech tak, aby pěstouni mohli svěřenému dítěti vytvářet bezpečné a stabilní prostředí.

Co s klienty nejčastěji řešíš?

Velmi důležitou oblastí podpory je to, že jsem často prvním člověkem, kterého pěstoun kontaktuje ve chvíli, kdy se něco krizového stane (např. nepřijetí dítěte na SŠ, rizikový kontakt dítěte s rodičem, výpověď ze zaměstnání či z nájmu, úmrtí v rodině, problém ve škole, zjištění užívání návykových látek u dítěte…). V těchto momentech chce pěstoun problém s někým sdílet, vyslovit jej nahlas, přemýšlet o něm. Problém se jim zdá ze začátku těžko řešitelný, ale již na konci telefonátu mnohdy nalézáme cestu, jak dále postupovat a to klienta uklidní. Na krizovou situaci není sám a to je velmi důležité. Mnohdy najde řešení nakonec rodina sama, postačí pouze sdílení, v opačném případě rodinu navštívíme i mimo stanovený rámec povinnosti a zabýváme se náročným tématem podrobněji. 

Těmi společnými náročnějšími situacemi jsou určitě někdy komplikované vztahy a kontakty dětí s biologickými rodiči, výchovné problémy, problémy ve škole, potřeba terapeutické podpory pro dítě či rodinu, nelehká finanční situace rodiny. V případě potřeby jsme v kontaktu s mnoha odborníky z různých oblastí a rodinám doporučujeme či zprostředkováváme jejich pomoc. Také v rámci vzdělávání v tématech NRP spolupracujeme s mnoha terapeuty a zkušenými lektory, sociálními pracovníky z různých oblastí, na ně se mohou klienti také obrátit.

 Oblastí podpory je velká řada a v podstatě vždy záleží na individuálních potřebách každé rodiny a také jejího nastavení ke spolupráci a otevřenosti komunikace, důvěry mezi ní a průvodcem. Při vzájemném sdílení na poradách zjišťujeme, že každý z průvodců má různé individuální zkušenosti podpory, které v průběhu spolupráce s rodinou vyvstanou. 

Řešíme:

• školní prospěch dětí, jejich motivaci k učení (možná účast průvodce při jednáních pěstouna se školou), také nástup dětí do vyššího stupně vzdělávání, např. přechod na základní školu, střední školu
  
• zájmové aktivity a kroužky, případně prázdninové tábory (pomoc s vyhledáváním vhodných volnočasových aktivit)
  
• kontakt s biologickou rodinou (to je široká oblast podpory, hovoříme s klienty o tom, jak dítěti sdělovat různé informace o rodičích, např. drogovou závislost, výkon trestu odnětí svobody), účastníme se kontaktů dětí s jejich rodiči (nejčastěji v kanceláři naší organizace nebo v jiném neutrálním prostředí), jsme přítomni na případových konferencích, kde se za účasti OSPODu řeší nastavení četnosti kontaktů dítěte s rodiči apod.
  
• zprostředkováváme terapeutickou pomoc v situacích, kdy je rodina v krizi
  
• ze zákona proplácíme dětem tábory a různé pobyty
  
• pomáháme pěstounům při žádostech o finanční výpomoc z nadačních fondů (např. na školní a zdravotnické pomůcky)
  
• doporučujeme pěstounům jiné organizace, na které se mohou obrátit ve chvílích, kdy řeší určitou situaci (např. občanská poradna, Člověk v tísni, centra léčby závislostí apod.), příp. je můžeme doprovázet
  
• naše organizace Rozum a Cit dává pěstounům nabídku vzdělávacích akcí, které každý rok sama pořádá, aby mohl pěstoun naplnit zákonnou povinnost vzdělávání (zvyšování kompetencí v oblasti náhradní rodinné péče)
  

Proč má podle tebe doprovázení smysl?

Tuto otázku dostávám poměrně často od svého okolí, dokonce někdy s doplněním, že do běžných rodin přece také nikdo nechodí a rodiče si musí pomoct s přicházejícími problémy sami, případně hledat mezi svými zdroji v okolí. Děti v  náhradní rodinné péči a jejich pečovatelé (pěstouni, poručníci), se často potýkají se specifickými potřebami a problémy, ať už se jedná o příbuzenskou péči, nebo cizí pěstounskou péči či přechodné pěstouny. Každá tato skupina má opět svoje rozdílnosti a každá z nich potřebuje v některých ohledech jiný druh pomoci a podpory. V každém případě v životě těchto rodin nastávají okamžiky, se kterými se běžná rodina nejspíše nesetká. Děti za sebou mívají mnohdy traumatizující minulost, nevyřešenou identitu, nejasné kontakty a vztahy se svými rodiči, jejími primárními pečovateli nejsou biologičtí rodiče (tedy u příbuzenské péče je i větší mezigenerační rozdíl). Všechny tyto a mnohé další faktory dítě v průběhu jeho vývoje a dospívání ovlivňují, a proto má velký smysl je na jejich, ne vždy jednoduché, cestě doprovázet, protože podpora jim v některých důležitých okamžicích života chyběla.

O psychické náročnosti tvojí práce není pochyb. Využíváš ty sama nějakou podporu, aby ses udržela v dobré psychické pohodě?

Doprovázím rodiny teprve čtvrtým rokem a prozatím pro mě byla vždy dostačující podpora v okruhu kolegyň, se kterými náročnější situace konzultujeme při klientských poradách, nebo při supervizích. Velkou oporou je také samotná vedoucí pobočky a její mnohaleté zkušenosti a ochota průvodkyni v případě, že se na ni obrátí, vyslechnout a poskytnout podporu a radu. Mnoho lidí se mě ptá, jestli ty krizové situace v rodinách člověka psychicky nevyčerpají, ale já mám spíše opačnou zkušenost, jelikož nakonec i z těchto situací vede nějaká cesta a tak žádná náročná situace netrvá věčně. Je povzbuzující vidět, když se naopak některé věci začnou zlepšovat a dařit.