Kliknutím na Přijmout cookies dáváte souhlas s uložením vybraných cookies (nutné, preferenční, výkonnostní, marketingové). Cookies používáme pro lepší fungování našeho webu, měření jeho výkonnosti a cílení a personalizaci reklam. To jaké cookies budou uloženy, můžete svobodně rozhodnout pod tlačítkem Upravit nastavení.
Prohlášení o cookies.
Děti v pěstounské péči
Každé dítě má právo na život ve fungující, bezpečné, přijímající a milující rodině. Bohužel ne všechny děti mají to štěstí, že se do takové rodiny narodí, nebo v takové rodině mohou vyrůstat. Náhradní rodina jim do určité míry může život v milujícím rodinném prostředí přiblížit.
Proč děti přicházejí do náhradní rodinné péče
Děti, které se dostanou do pěstounské péče, nejčastěji přicházejí z nefungujících rodin či z ústavní péče. Vychovávat dítě v pěstounské péči znamená čelit těžkým tématům. Opožděný vývoj v důsledku zanedbané výchovy, týrání, zneužívání, smrt rodiče, závislost rodiče na návykových látkách, rodič ve výkonu trestu, zdravotní či sociální znevýhodnění, duševní poruchy, menšinové etnikum.
Péťa byl své matce odebrán, když mu byly tři roky. Šetřením v rodině bylo zjištěno, že chlapec vyrůstal ve squatu s matkou a dalšími cizími lidmi, v prostředí, které se podepsalo na jeho opožděném vývoji. Matka byla uživatelkou pervitinu a o chlapce se starala nárazově. Petr nemluvil, prožíval záchvaty vzteku a sebepoškozoval se. Chyběly mu základní návyky a na pokyny nereagoval. Na základě soudního rozsudku byl Péťa svěřen do pěstounské péče manželského páru, kde se pomalu zotavuje a začíná dělat pokroky. Stále je však mentálně na úrovni dvouletého dítěte a pěstouny tak ještě čeká dlouhá cesta k nápravě.
Děti přicházející do pěstounské péče častokrát zažívaly odmítnutí či opuštění vlastních rodičů nebo blízkého okolí, nedostatek lásky, bezpečí a pozornosti. Nesou si sebou smutné zážitky ze své vlastní rodiny. Jejich potřeby nebyly dostatečně uspokojovány, a proto tyto děti prožívají vnitřní nejistotu a strach.
Specifika dětí v pěstounské péči
Děti, které přicházejí do pěstounské péče, se naučily přežívat v podmínkách, které nebyly ideální pro jejich zdravý vývoj a rozvoj jejich osobnosti v plném rozsahu. Ocitly se v nich bez vlastního přičinění, a to se odráží v jejich chování. Často takové děti trpí psychickou deprivací, která na sebe navaluje spoustu problémů a nedorozumění v komunikaci či v chování dítěte.
Vztahová prázdnota
Psychické deprivace u dětí, které přicházejí do pěstounské péče, mohou mít rozličné projevy od apatie až po vyžadování pozornosti za každou cenu. Děti mohou mít také problémy navázat blízký sociální vztah a jejich chování bývá často rušivé. Zažívají zvláštní způsob “nudy”, která pramení ze vztahové prázdnoty. Za jejich zvláštním způsobem chování se schovává strach z odmítnutí, smutek či pocit, že nikam nepatří.
“Kdykoli jsem se snažila Marušku pohladit nebo obejmout, stáhla se do jakési křeče, byla ostražitá. Na druhou stranu velmi ráda svým chováním provokovala nejen mě, ale i ostatní děti v rodině. Pošťuchovala je, upozorňovala na sebe, chtěla být za každou cenu ve všem nejlepší. Neuměla se radovat z úspěchu druhých, snažila se jim škodit.”
Markéta, dlouhodobá pěstounka
Význam citové vazby (attachementu)
„Attachment“ neboli teorie citové vazby popsal v roce 1969 John Bowlby. V překladu to znamená citové pouto, které se vytváří mezi dítětem a pečující osobou, která je klíčová a doslova životně důležitá v prvních měsících dítěte. Dítě instinktivně vyhledává matku nebo jinou pečující osobu jako zdroj bezpečí a zázemí.
Citové pouto mezi primárním pečovatelem a dítětem je jako jakýsi bezpečný přístav, kam se dítě může uchylovat ve chvílích nejistoty, smutku či strachu.
Co se děje v dětském těle, pokud nedojde k navázání bezpečné vazby? Dítě začíná být v dlouhodobém stresu a v důsledku toho se v těle produkují hormony, které negativně ovlivňují tvorbu neuronové sítě. Zejména v raném dětství mohou být následky dlouhodobého stresu fatální. Dítě nebude klidné a spokojené, objeví se u něj nejrůznější poruchy v prožívání, chování a schopnostech.
Dá se předpokládat, že osobnost dítěte bude jiná, než by mohla být za předpokladu bezpečného navázání na blízkou osobu v raném dětství.
Děti v pěstounské péči potřebují vytvořit vztah, který má pro ně skutečný význam. Doposud zažívaly jen zklamání a odmítnutí. Teprve potom, co dítě zažije lásku a vědomí, že má pro někoho hodnotu, dokáže věřit okolnímu světu a jeho pozitivnímu vývoji se začne dařit.
U dětí v pěstounské péči často hovoříme o poruchách attachmentu, které musejí být odborně vyšetřeny a následně se náhradním rodičům dostane odborné pomoci. Přečtěte si více o terapiích vhodných pro děti v náhradní rodinné péči.
Identita dítěte v pěstounské péči
Identita pomáhá utvářet vědomí vlastního já a právě stabilní domov zde hraje klíčovou roli. Pokud dítě v rodině získá pevné a pozitivní zkušenosti, vytváří se pevná identita. Naopak děti, které prožívaly samotu, strach a nejistotu, se postupem času odnaučily dávat najevo své pocity, neumí normálním a běžným způsobem komunikovat své potřeby s okolním světem.
Potřeba identity a odpověď na klíčové otázky z minulosti jsou pro děti z náhradních pěstounských rodin naléhavější proto, aby porozuměly svým kořenům.
Děti se se svou historií dokáží vyrovnat daleko lépe, než si my dospělí myslíme. Je pro ně důležité znát pravdu o tom, kdo jsou nebo byli jejich rodiče a proč s nimi nemohou vyrůstat.
Pokud odpovědi neznají, vymýšlí si nerealistické obrazy, pátrají po příčinách, trpí nočními děsy a nedokáží se orientovat na budoucnost.
Je úkolem pěstounů, aby dětem citlivou a srozumitelnou formou předali informace o jejich biologické rodině a ošetřili tak případná traumata z neznalosti své historie. Pěstouni jsou také povinni udržovat kontakt s biologickou rodinou, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte.